Malé kotě
Když jsem chodila do školky u nás na vesnici, tak jsem vždycky cestou tam potkávala různé kočky, které potom měly koťata. Všechny děti milují koťata! A já jsem nevyla výjimka. Ani nevíte, jak moc se mi to líbilo. Protože už od malička jsem velká milovnice zvířátek. A to hlavně koček. Vždycky jsem měla ráda kočky. Nedokázala jsem si představit, že bych třeba nemohla mít doma kočku. Samozřejmě, že jako všechny malé děti jsem chtěla mít doma nějaké kotě. Jenomže když jsem tohle řekla jsem rodičům, to mi bylo asi šest let, tak jenom říkali, že je opravdu škoda, kdybychom si pořídili domů kotě.
Prý je všude okolo tolik koček a koťátek, že se přece mohu pomazlit tam s nimi. Jenomže to není ono. Já jsem chtěla mít doma koťátko nebo nějakou kočku, se kterou budu spát. Protože moje kamarádka mi řekla, že má doma dvě koťata, která s ní spí v posteli. To musí být absolutně perfektní! To je přesně můj sen! Takže tohle jsem řekla rodičům, že bych to také chtěla zažít. Rodiče se chvíli na sebe dívali a potom nakonec tedy uznali, že by bylo docela skvělé, kdyby mi také domů pořídili nějaké kotě. Byla jsem překvapená, když jsem potom za dva dny doma v posteli objevila malé koťátko.
To bylo takové překvapení, že jsem přes slzy v očích neviděla. Moji rodiče sehnali od sousedky malé koťátko a schovali mi ho pod peřinu. A opravdu to byl pro mě velice příjemný šok. A do té doby se ze mě a z mého koťátka stala nerozlučná dvojka. Navíc je nyní vědecky ověřené, že když děti vyrůstají s nějakým zvířetem v domácnosti, že jsou více odolnější a také už se učí tomu, že také mají zodpovědnost za někoho. Já jsem opravdu hodně vděčná, že jsem dostala od rodičů tehdy kotě. Tuto radost znám, protože když moje dítě slavilo páté narozeniny, tak také dostalo jako dárek kotě, ze kterého byl unesený.