Strach ze zubaře
Musím vám říct, že vždycky když jsem měla jít k zubaři, tak jsem už týden předtím měla nervové stavit. Samozřejmě, že to myslím taky trochu v žertu. Ale opravdu se strašně moc bojím chodit k zubaři a bojím se i dalších zubních zákroku. I když mi kdekdo slibuje, že mi u zubaře nic bolestivého dělat nebudou, taky tak se moc bojím. A nemám ráda taky to lékařské prostředí. A nejhorší vždycky na tom je, že já, když si sednu do zubařského křesla a to se začne se mnou pokládat. Potom na mě svítí to ostré světlo a já si už říkám, že už se propadám do hluboké tmy a bojím se. Kolikrát si říkám, že se u toho zubaře asi složím. Myslím si, že by to bylo docela skvělé, kdybych tam omdlela. Třeba bych pak nic necítila. A co kdyby mě rovnou předem uspali? To by bylo prima! Snad to dělají i v Praze. A protože jsem z Prahy, tak chodím do pražské zubní ordinace.
A jsem ale ráda, že zrovna do této pražské ordinace chodím, protože když jsem byla jenom na pohotovosti v Pardubicích, tak tam jsem málem omdlela. Pardubická zubní ordinace na mě působí tak moc neosobně a vypadá to, že tam snad každý zákrok musí pořádně bolet. A dokonce jsem taky slyšela různé názory, že je to tam je hrozné, že tam všechno bolí.
Au, tam bych tedy nechtěla a zub bych si někde asi vytrhla sama. Takže můžu být ráda, že mám zubní ordinaci v Praze Clinicplus. A i když tam chodím pravidelně, tak se stále bojím, i když mi paní zubařka nic nedělá. V zubní pražské ordinace je paní zubařka opravdu moc hodná, a to taky zdravotní sestra. Nestěžuji si na ně, ale akorát mi vadí můj strach, takže budu doufat, že jednoho dne svůj strach překonám. A jak jste na tom vy a zubaři? Taky se bojíte nebo vám ze zubařského prostředí není vůbec špatně? No, nejhorší je, že můj syn je asi po mě. Ten odmítá u zubaře jenom otevřít pusu u a všude máchá rukama.